Odsávání prachů v průmyslu

Prach se v technické terminologii charakterizuje jako tuhá částice s průměrem ≤ 500µm. Prach se přirozeně vyskytuje okolo nás ve vzduchu v různých formách a koncentracích a doprovází nás celým životem.

Z hlediska vlivu na životní prostředí a lidský organismus je prach posuzován jako nebezpečná látka. Respirace neboli dýchání je přirozený proces výměny plynů živého organismu, při kterém se dostává prach přes fyziologickou bariéru organismu do těla. Fyzikální a chemické vlastnosti prachu a jeho koncentrace při respiraci má vliv na schopnost organismu prach odbourat nebo vyloučit. Na schopnost organismu eliminovat negativní účinky prachu má velký vliv velikost prachových částic a její emisní koncentrace. Převážná část prachů je nebezpečná z pohledu neschopnosti organismu tyto látky odbourávat a vylučovat. V tomto případě hovoříme o tzv. fibrogenních vlastnostech prachů. Výsledkem těchto vlastností je tvorba nežádoucích vaziv v oblastech dýchacího traktu, které mají za následek postupného vzniku zdravotních potíží dlouhodobě exponovaného jedince.

Fotografie odsávání svařování 

Problematika prachu je natolik závažná a v technické praxi podceňovaná.  V oblasti průmyslu, který se podílí velkou měrou na znečištění životního a pracovního prostředí, se používá dvoustupňová ochrana před účinky prachu:

• Osobní ochranné pomůcky (respirátory, obličejové masky s filtry atd.).
• Odsávací systémy

Oblast, kterou v rámci tohoto článku budeme dále popisovat je návrh odsávacích systémů. Z hlediska techniky odsávaní jsou prachové částice těžší jak vzduch a je věcí projektanta tuto vlastnost primárně respektovat. Zóna pro odvod prachu z místa vzniku emise prachu se umísťuje pod oblast dýchání pracovníků. Výkon odsávacího a filtračního zařízení se odvozuje od zkušeností projektanta a způsobu jímání vzniklé emise prachu do vzduchovodů. Filtrační systémy se navrhují s ohledem na výslednou požadovanou emisi v odpadním plynu a imisní limity pracoviště nebo životního prostředí v dané lokalitě umístění zdroje znečištění.

Je potřeba mít na paměti v návrhu projektu jednu skutečnost. V případech, kdy přefiltrovaná emise výdechu filtračního zařízení je distribuována do interiéru výrobní haly bez zaručeného nuceného přívodu čistého vzduchu, dochází zpravidla v zimních měsících provozu (kdy nelze účinně přirozeně větrat otvory objektu) k zvyšování koncentrací tuhých znečišťujících látek emisí, kterou nelze použitým typem filtračního materiálu účinně odfiltrovat.   

Volba typu filtračního materiálu, vychází vždy z poznatku, koho nebo co má filtrační zařízení chránit, dle tohoto stanovení se volí třída (skupina) filtru.

• Skupina G – filtry pro hrubý prach (třída G1-G4) účinné pro částice ≥ 10µm (dle EN779).
• Skupina F – filtry pro jemný prach (třída F5 – F9) účinné pro částice ≥ 1µm (dle EN779).
• Skupina H – filtry pro mikročástice (třída H10-H14) účinné pro částice ≥ 0,01µm (dle EN779).
• Skupina U – filtry pro mikročástice (třída U15-U17) účinné pro částice ≤ 0,01µm (dle EN1822).

Problematika odsávaní prachu je natolik komplikovaná a v technické praxi stále potenciálními investory podceňovaná. Velikost investičního záměru je pro provozovatele mnohdy rozhodující, zda technologii odsávaní realizovat s důrazem na účinnost odloučení a ekonomiku provozu, nebo nekompromisně hledat řešení, které z hlediska investičních nákladů je v okamžiku rozhodnutí pořízení technologie odloučení prachu finančně přijatelná bez ohledu na trvale udržitelnost provozu.       

 

Zdroje:

[1] Norma EN 779

[2] EN 1822